Srazy, srazy, srazy

Pamatujete si na ten článek, který měl nadpis úplně stejný? Tak neočekávejte, že mé zážitky z dalších srazů, konkrétně dvou uplynulých, budou podobné. Weekend byl...ehm...divoký.
Prvním sraz, který se konal a který se k wicce více blížil, je sraz, který pořádala Vermarka spolu s Rembrandtem. Tento sraz byl uskutečněn z toho důvodu, že Vermarka a další se snažili sraz Carol-ll, který byl o den později, sabotovat. Alespoň to tak Carol-ll tvrdí na fóru místnosti wicca. Sice nejsem pořadatel, ale i přesto si troufnu vysvětlit, jaký je rozdíl mezi srazem V+R a srazem Carol-ll. Tak V+R pořádají srazy pravidelně s tím, že mezi pozvanými vždy figurují lidé, kteří se znají, jsou si přátelé a hlavně - jsou inteligentní. Zatímco sraz Carol-ll, který se čistě náhodou připletl na stejné časové období jako sraz V+R, je srazem, pokud je mi dobře známo, chatovací místnosti "wicca", což tak pravda ani tak nebyla, protože jich bylo přece jen víc z místnosti "magie" a "dark abyss".

Ale dost úvodu, teď zpět k tomu, jak srazy prožíval Dragon. Na sraz, na který bylo původně pozvaných jedom sedm lidí a to ti, se kterými jsme moc minule nemluvili, a z těch sedmi se nakonec "rozmnožilo" na 15, jsem jel z Liberce s Vermarkou a Vránou. Jelikož v osm ráno v pátek jsme nemohli, protože už nebylo místo, tak jsme jeli do Prahy už v sedm, což jsme si řekli, že jsme blázni, co tam tak dlouhou dobu budeme dělat. Ale nakonec jsme to snad ani nestíhali. Jízda autobusem byla celkem nezáživná,jen jsme si tam četli vtipy z jednoho časopisu a které vůbec vtipné nebyly. A pak jsme si četli tu hrůzu Top Dívky. Dorazili jsme na místo a Verča měla nápad, že bychom mohli na Vyšehrad. Tam se mi moc nechtělo, ale pak jsem změnil názor. Podívali jsme se tam na ten hřbitov, který byl nádherný. Hřbitovy mám rád, ne že bych spíše patřil do místnosti "dark abyss", ale taková místa vždy donutí člověka přemýšlet o životě a smrti. A zároveň na hrobech hledat různé křesťanské symboly a nápisy. Pak jsme se šli podívat do té nedaléké baziliky. Stálo mě to plných deset korun, ale moje masochistické Já si nedovolilo odpustit jedinečnou příležitost samomučení tím, že vstoupíme do nějakého kostela. Byla to neuvěřitelně momunetální budova a také krásná. Díky ní jsem zjistil, že před tím křesťanstvím mám respekt, i když to nedávám najevo. A pak jseme hledali nějaký psedo-čarodějnický obchod, který jsme nakonec nenašli, protože jsme se museli vrátil pro Rembrandta, který ve dvanáct(?) přijel. A s ním jsme absolvovali další kolečko bloudění až jsme něco našli v Jindřišské ulici, což byl obchod naproto otřesný. A pak na "Hlavňáku" jako vždy u bankomatu jsme měli sraz s ostatníma. Mezi pozvané kromě nás čtyř patřil Telchar, Chester, Ethelwen, Noira, Taurendil Poldo, Strážce, Morpheus, Cornelius, Linet, Zahrada a na další jsem když tak zapomněl. Noira přišla později až do čajovny, Zahrada měl přijít taky později, nevím, jestli vůbec přišel, protože já jsem pak musel odejít, Linet přišla později a to jen na skok a to je asi vše. Konečně jsem také uviděl Ethelwen, tam vidím takovou blondýnku, a já si číkám, tu neznám, to bude Ethel, tak jsem bezmyšlekovitě na ní vyštěkl "Ethelwena" a seznámení bylo na světě:-). Šlo se do té samé čajovny, jako předtím, tedy do "U kostela", která se s Kamenou Želvou tady, v Liberci, nemůže ani srovnávat. Při vysokém počtu lidí se stane co? Rozdělí se na skupinky. Proč bylo původně pozváno tak málo lidí? Aby k rozdělení ani nedošlo. Tentokrát to bylo na dvě skupiny a bylo to celekem dost drsný. No tak se mluvilo, o wicce, i o životě a já pak někteří museli už jít. Byl jsem mezi i nima já, Ethelwen, Rembrandt, Linet a Noira. Pro tyhle sraz končil. Vracel jsem se domů, od Liberce a uvažoval jsem na tím, jestli se nemám na tu sobotu vrátit.
A vrátil jsem se. Už v jednu jsem byl zase V Praze, kde mě pak na Václavák vyprovodila Ethelwen. Měli jsme se setkat pod ocasem toho koně, co tam tak trčí. Pochopitelně všichni se ale srazili pod jeho hlavou. Nevím proč, ale je to tak. Carol-ll, oblečená v černém, aby zapadla mezi společnosti(skladba pozvaných: 50% lidé z "dark abyss", 30% z "magie" a ten zbytek z "wiccy"- a to prosím měl být "oficiální sraz wiccy"), nám zdělila jeden menší detail - sice sraz byl dohodnutý na půl druhou, ale čajovnu máme zamluvenou až na čtvrtou hodinu. Co to znamená? Že máme hodinu a půl na čekání. Já, Ethelwen, Verča, Vrána, Cornelius, Noira, Telchar, Chester a Strážce jsme se od nich odtrhli a šli jsme do hospody a pak do nějakého parku. Když se blížila čtvrtá, tak jsme vyrazili na tu čajovnu, která byla snad ještě otřesnější než ta "U kostela". A rozdělili jsme se do místnosti, kde jste mohli mít tu dýmku a do místnosti, kde ne. Satanisti, wampyristi a někteří další vyrazili do té nekuřácké. Tam jsem se také šel po chvíli podívat. Když jsem to tam tak obcházel, tak jsem si říkal "takovej pajzl". Přítmí a všichni v černým. Přisedl jsem si pak k jedné holce, která ukazovala Noiře, kdo je kdo, a té jsem se zeptal, jestli by mi je mohla představit ještě jednou, ona na to, že klidně a zeptala se mi na jméno. "Dragon, Dragon of Celts" (pouze "Dragon" říkat nešlo, protože si mě pletli s Dragonspace - uf) a ona na mě vytřeštila oči, div že jí i brýle nevypadli a nějak tak podala mi ruku, že ona je Allsy. Tak to jsem si sedl k té pravé, řekl jsem si, ale nakonec to tak hrozný nebylo. Ty lidi mi sice představila, ale nepochitil jsem z toho nic, protože jsem na ně vůbec neviděl. A pak jsme se vzácně shodli na tom, že je to opravdu otřesná společnost a kam jsme se to vůbec dostali. Dokonce mě to vedlo k tomu, že jsem k ní pronesl "To i ty si tu normální", což bylo na ní další překvapení, že jsem tohle o ní schopný říct, ale Noira jí nelítostně spražila větou "Záleží na kontextu". Což byla také pravda. Mé znechucení nad takto nízkou společnost vyvrcholilo tím, že jsem s křivým xichtem odtamtud odešel zpět k místnosti, kde byli i mí přátelé. Dále můj dech byl vyražen vzevřením Crow, kde jsem si jasně řekl, že tihle lidé prostě nejsou normální. A pak se tam vedla debata, no, která se moc ani nevedla mezi Codym se Snopem a těch pár bláznů, co se jim dovolili odporovat, protože to bylo zcela zbytečný - mleli by si pořád jen tu svou. Ale i přesto mě zaujali některé výjevy z toho, na které se odpovědí moc nenašlo. Nutno dodat, nedá se to někom přidávat za vinu, dokonce i já jsem mlčel(a to debaty přímo miluju).
První věc, co mě zaujala, byla otázka na to, jestli se všichni wiccaníé hlásí k odkazu Gardnera.

Wicca wicce jako vejce vejci?
Občas někdy dělá bordel to, že to, když vám někdo řekne, že je wiccan, znamená, že o jeho praxi prakticky i beztak nic nevíte. Jak je možné, že člověk, nazývající se wiccanem může i nemusí navazovat na Gardnera a přesto jsou wiccanem? Přemýšlel jsem nad tím, je jasné, že se zde musí najít určité pojítko mezi všemi wiccany. Existuje vůbec takové? Existuje. Základní konstrukce bude vždycky stejná, jako například pohled na Božstvo, a další základní filosofické otázky(které zasahují do hlubších oblastí, než by se na prví pohled mohlo zdát) a u zbytku wicca respektuje individuálnost každého wiccana a dává mu prostor. To, že někdo uznává wiccana jenom podle toho, jestli ho někdo "zaučil" nebo ne, je spíše otázkou osobního názoru, než celo-wiccanského náhledu. A tak to platí i v mnohém jiném. Nelze brát názory jednoho za názory všech, v tom je výhoda wiccy - svým "pouhým základním postojem" učí wiccana tomu, aby si sám vytvořil názor a nechal ho nezávislým.

Wiccan a jeho wiccanský život
Další ze zajímavých témat,u kterých jsem ještě byl, na které se moc nic neřeklo a které si ještě pamatuji, je to, jak se projevuje víra wiccana v jeho životě. Tak trochu to souvisí s předchozím - nelze mluvit za všechny, každý je jiný, každý člověk, každý wiccan. Tak jsem se zahledněl do svého životě. Jak se v mém životě projevuje wicca? V tu chvíli jsem si vzpoměl na Vyšehrad - velikostí a ozdobností toho chrámu chtěli křesťané ukázat a dokázat svou víru a i přesto to nemuseli být nějak zvlášť křesťané. Ale budiž. Bylo tam také řečeno, že wicca láká díky "kouzlům" apod. To je sice pravda, ale znamenáte, že nejste wiccanem z víry? Jenom proto, že ta filosofie vám vyhovuje? Kde je tady ta tolerance pro ten duševní vývoj? Já například nějaké kouzlo(to slovo nemám rád) dělám jednou za uherský rok, zatímco svátky - tedy jakési "pouhé připomenutí si existenci bohů"- přísně dodržuju. Proč bych to dělal, kdybych byl wiccanem jenom z důvodu nějakého čarování? Dalším zajímavým úkazem "wiccanskosti" je třeba vztah k přírodě, který se od té doby, co jsem zjistil, že mě pohanství zaujalo, změnil. Wicca je hlavně duševní a osobní záležitostí , kde se nedá ani tak o tom psát, mluvit, pochopit to, ale jenom cítit. Ten, kdo necítí, ať raději mlčí...

Jinak tento sraz pokračuje ještě teď, ale jelikož první jeho den byl přímo otřesný, tak už jsem se ani náhodou nesnažil o to, abych tam byl i druhý den.